Měl jsem možnost nafotit zajímavý projekt, který třeba na někoho může působit hororově, strašidelně až velmi děsivě, ale autorka touto osobitou formou facepaintingu vykreslila charaktery a vlastnosti na pohled obyčejných lidí, kteří v hloubi duše ukrývají temnou stránku své osobnosti.
Když mě oslovila Veronika Bělonožníková s projektem, který nazvala „Pod povrchem“ pro její maturitní práci, neváhal jsem ani minutu, kreativní, netradiční věci mám moc rád a pokud to může trochu i šokovat, je to vůbec super.
A tak jsme domluvili termín focení a do ateliéru v Tanvaldě dorazilo 5 statečných slečen, které s sebou přinesly spoustu pro mne neznámých přípravků a vychytávek potřebných k realizaci něčeho co jsem nikdy na vlastní oči neviděl. Moje úloha byla jasná – zdokumentovat a nafotit portréty samotné autorky a 4 slečen, které projdou velkou proměnou za pomoci facepaintingu, ale jak samotné líčení bude probíhat jsem si představit nedokázal, takže jsem všechno zodpovědně sledoval.
Jak jsem brzy zjistil Veronika se fenoménu facepainting věnuje ve volném čase a to úspěšně, začala totiž přímo přede mnou proměňovat jednu slečnu za druhou v dost zajímavě vyhlížející osobnosti, které by člověka dokázaly dohnat k obdivným pohledům, nebo také k zástavě srdce.
Slečna, která v několika chvílích po prvním nanášení latexu a vaty vypadala jako ošlehaný pirátský námořník, se pod rukama Veroniky začala proměňovat v děsivý a věrohodný výjev představující Syndrom vyhoření se spálenou kůží a obnaženým lidským masem. Další slečnu proměnila v Mořskou pannu představující na pohled líbivou tvář, která však v nestřežené chvíli stáhne nebohého člověka ke dnu.
Dostalo se i na vyobrazení Černé labutě, která se nebojí jít přes mrtvoly pro dosažení své pomsty a nenávisti. Dost působivé bylo vyobrazení Strachu, ženy která kvůli svému strachu nemůže promluvit, v momentě kdy by chtěla a proto je vyobrazena jako žena se zašitými ústy. Na závěr přišel facepainting s názvem Had, který autorka ztvárnila sama na sobě, představuje milého svůdného člověka, který si omotává svou kořist a utahuje smyčku, než svou oběť zradí – sežere.
Nafotili jsme hromadu povedených snímků a já si to focení opravdu užil, málokdy se fotí něco tak kreativního s takto skvělým líčením. Brzy na to jsme v postprodukci dolaďovali snímky podle představ a přání vedoucí maturitní práce, která tedy se svými požadavky opravdu nešetřila.
Musím říct, že jsem rád, že se slečny odlíčily, než odjely, protože kdyby je potkal někdo ze sousedů, příjezd záchranky a možná i zásahovky by nás neminul.
Focení to bylo opravdu skvělý a měl jsem radost, že jsem byl součástí maturitní práce, která byla opravdu jedna z těch nejkreativnějších co jsem, kdy viděl a přeji autorce Veronice aby její maturitní práce splnila účel a doufám, že se všem 5 slečnám podaří úspěšně složit maturitní zkoušky 😊